- Podrobnosti
- Napsal Bedřich Smrčka
- Kategorie: Junior Dixieland
- Zobrazení: 6299
3. část
Ve městě Dubbo na nás již čekaly naše australské rodiny. Byli to rodiče žáků z církevní školy (St. John’s College ), která se také účastnila Jazzového festivalu.
Hned druhý den ráno jsme byli pozváni do místního rozhlasového studia BBC. Úkol, který jsme měli, byl jasný. Zajímavou formou představit sebe jako jediného zahraničního účastníka a udělat dobrou reklamu festivalu. Na úvod jsme zahráli slovenskou lidovou píseň ,, Červené jablčko’’ (samozřejmě v jazzovém kabátě). Potom byl naživo rozhovor o nás, kterého se bez jakékoli přípravy ujal Ondra a na závěr jsme zahráli pro Australany oblíbenou skladbu Waltzing Matylda (neoficiální hymnu Austrálie). Vše se velmi povedlo.
Festival se konal ve velkém kulturním domě, kde se hrálo najednou na sedmi pódiích. Posluchači volně mohli přecházet. Náš Junior Dixieland ZUŠ měl v plánu během tří dnů pět koncertů. (nakonec jsme ještě jeden museli přidat, takže šest). Vždy jsme hráli jako jediná kapela na stejném pódiu. Na začátku prvního koncertu nás čekalo jen několik posluchačů, jak jsme začali hrát, postupně se hlediště naplňovalo. Na druhém koncertu na nás čekala již polovina obsazeného sálu. Od třetího koncertu jsme měli plno již od začátku a lidé postupně přicházeli a stáli kolem dokola. Publikum bylo jazzově velmi vzdělané. Jeden z ukazatelů byl, že si s námi zpívali všechny skladby (pokud jsme zrovna nezpívali česky). Čeština se jim také líbila. Z festivalu máme velmi dobrý pocit, důvodů pro to máme hned několik. Po koncertech za námi chodili lidé a vyptávali se na nás, na nástroje, repertoár a vše chválili. Byl také velký zájem o naše CD. Poslední koncert jsme začali asi o 15 minut dříve (již jsme byli připraveni a posluchači také). Potom jsme nějak neuhlídali včasné zakončení koncertu, (atmosféra byla nepopsatelná), tak přišel organizátor nám poděkovat. Všichni lidé začali tleskat a stoupli si. Museli jsme ještě 3 skladby přidat. Byl to úžasný závěr festivalu.
Dostali jsme od presidenta festivalu na upomínku naší účasti a jako poděkování krásná trička. Každý na něm máme své jméno, logo festivalu a vzadu je napsáno:
JUNIOR DIXIELAND BAND
CZECH REPUBLIK
AUSTRALIAN TOUR
2010
Prezident festivalu od nás dostal, kromě suvenýrů z Mariánských Lázní, koženou peněženku (samozřejmě prázdnou) ručně vyrobenou na zakázku s logem našeho Dixielandu.
Další den nás čekala cesta do naleziště černých opálů.

Junior Dixieland Základní umělecké školy Fryderyka Chopina Mariánské Lázně obdržel pozvání na dva Jazzové festivaly do Austrálie. Do měst Dubbo a Bellingen. Tato města jsou od sebe vzdálena pouze 500 kilometrů (což na australské vzdálenosti je vedle sebe). Festivaly byly po sobě jdoucí, přesto jsme přijali pozvání pouze na festival v Dubbo. Program našeho měsíčního pobytu byl dost plný a časová prodleva tří dnů mezi festivaly nám nevyhovovala.
Již šestý ročník folklórního festivalu Mariánský podzim se konal ve dnech 16. - 19. září 2010 v Mariánských Lázních. Tradičně pořadatelům z folklórního souboru Marjánek v čele se Sandrou Heřmanovou i všem účinkujícím přálo štěstí - vydařilo se počasí. A tak účinkující i návštěvníci festivalu měli možnost užít si krásné podzimní dny naplněné muzikou a tancem. K příjemnému průběhu akce přispělo i technické zabezpečení vystoupení. ZUŠ F.Chopina na festivalu zastupoval především folklórní soubor Rozmarýnek, ale také DOM (vedl v sobotu 18.9. průvod souborů na kolonádu) a Junior Dixieland.
Kolem deváté hodiny ranní vyjel sbor Canzona se sbormistrem Dipl.Mus.O.Cretanem vstříc svému asi životnímu pěveckému zážitku.Vydali jsme se do Regensburgu, města ležícím na nejsevernějším ohybu řeky Dunaj. V parném červencovém počasí jsme po dlouhé cestě konečně dorazili k cíli naší cesty. Na nádvoří zámku nás přivítalo obrovské pódium a ještě obrovitější tribuna pro diváky. Na zámečku jsme se rozkoukali, rozezpívali a šli zkoušet. Poprvé jsme viděli a slyšeli celý orchestr a sbor Europera, který byl vynikající a tak zkouška netrvala dlouho, pan dirigent byl spokojen a my jsme šli objevovat krásy města. Když jsme se k večeru vrátili, čekalo nás bohaté občerstvení a spousta vody, což většina z nás uvítala. A pak už jen čekání....a čekání. Všechno vypadalo velkolepě, tribuna byla narvaná lidmi všech věkových kategorií a pódium též. Se startem koncertu odstartovaly i zatím nepracující nervy a my dýchali neuvěřitelnou atmosféru celého koncertu. "Jdeme, jdeme!"...a my šli do světel reflektorů. Carmina Burana, mrazení v zádech, chybějící dech a možná i slzy. Tohle asi plně vystihuje dění na pódiu. Solisté byli famózní stejně jako orchestr a velký sbor. Náš sbor odzpíval důstojně, s úsměvem na tváři a s nezapomenutelným zážitkem v srdci:)
Žáci všech věkových kategorií zde svým spolužákům ze všech typů škol i rodičům ukazují, co je smyslem studia ZUŠ. Schopnost obstát na pódiu před početným publikem, zaujmout, předvést hodnotné vystoupení - to všechno reprezentuje tento pořad. Poděkování za realizaci pořadu patří všem učitelům, kteří se na přípravě podíleli. Ve velké míře také paní Elišce Sudové, která celý koncert připravila dramaturgicky. Velký podíl na celé akci má také paní PaeDr. Alena Hálová, která připravila konferenciéry a spolu s dcerou Kateřinou byla také autorkou scénáře průvodního slova. Městské divadlo bylo zaplněné a dík patří i vlídnému personálu, který se na hladkém průběhu tří představení podílel.
Již několik let se koncem května v Mariánských Lázních setkají studenti kytarové hry z hudební školy v německém Selbu se svými mariánskolázeňskými kolegy. Výsledkem bývá koncert kytaristů - od žáků ZUŠ až po budoucí profesionály. Tentokrát se tento reprezentativní koncert konal v sále mariánskolázeňského hotelu Monty. Naši školu zastupovali žáci ze třídy Tima Honzírka, mezi německými kytaristy vynikal kytarista Benjamin Doss.
Možná to byla i zvědavost, jež pomohla naplnit foyer muzea. Už samotné přípravy autorů budily mezi nezúčastněnými rozpaky. Zahájení vernisáže se zvrtlo spíše v jeden společný happening, během kterého bylo možné potkat ve výstavních prostorách bohémsky ustrojené osůbky, zcela nezávislé mladé kreativce… a jejich blízké. Jedna z návštěvnic tuto skutečnost shrnula do věty: „Nejlepší umělecká díla jsou tu samotní autoři.“ Je podivuhodné, jak se tak seriózní téma, jakým je architektura, proměnilo v dobrodružnou a svobodnou zábavu, a to nejen na papíře. Svoboda a hravost jsou základními sloupy umění a to platí i v architektuře. Pokud se začneme zajímat nejen o budovy, ale i o samotné architekty, pak zjistíme, že to mohou být velmi zajímaví, až podivuhodní lidé. Dokonce nás jejich život může natolik oslovit, že po jejich vzoru a na jejich věčnou památku začneme nosit každou ponožku jinou a možná, že budeme nosit i sešívanou čepici jako Friensreich Hundertwasser. Právě on se nám stal průvodcem světem architektury. Na výstavě si můžete prohlédnout studijní kresby na téma barevná budova, inspirované právě jeho dílem. Proměny tvaru, variace v různých barevných tónech, různé možnosti využití staveb.. . Dále jsou vystaveny barevné linoryty moderní architektury a v prvním patře jistě nepřehlédnete originální krabicové instalace našich nejstarších studentů (které budou vystaveny příští týden v Chebu v rámci Chebských dvorků
V pátek 28. 5. se otevřely nejen volební místnosti, ale také vstupní brány mnoha chrámů, které se zapojily do akce Noc kostelů. Nápad odkrýt tajemství chrámových prostor vznikl před lety ve Vídni a odtud se rozšířil také k nám. V České republice se k akci letos připojilo na 400 kostelů. Jedním z měst, kde Noc kostelů probíhala vůbec poprvé, byl Cheb. Od 19. do 24. hodiny si návštěvníci mohli projít přístupné i běžně nepřístupné části kostelů, prohlédnout si výstavy, zúčastnit se tvůrčí dílny, shlédnout baletní i divadelní představení a také vyslechnout několik koncertů. K účinkování byli přizváni také žáci z flétnové a varhanní třídy Mgr. L. Čechové ZUŠ F. Chopina. Pro své vystoupení v kostele sv. Václava připravili několik komorních a varhanních skladeb starších stylových období.