3. část
Ve městě Dubbo na nás již čekaly naše australské rodiny. Byli to rodiče žáků z církevní školy (St. John’s College ),  která se také účastnila Jazzového festivalu.
Hned druhý den ráno jsme byli pozváni do místního rozhlasového studia BBC. Úkol, který jsme měli, byl jasný. Zajímavou formou představit sebe jako jediného zahraničního účastníka a udělat dobrou reklamu festivalu. Na úvod jsme zahráli slovenskou lidovou píseň ,, Červené jablčko’’ (samozřejmě v jazzovém kabátě). Potom byl naživo rozhovor o nás, kterého se bez jakékoli přípravy ujal Ondra a na závěr jsme zahráli pro Australany oblíbenou skladbu Waltzing Matylda (neoficiální hymnu Austrálie). Vše se velmi povedlo.
Festival se konal ve velkém kulturním domě, kde se hrálo najednou na sedmi pódiích. Posluchači volně mohli přecházet. Náš Junior Dixieland ZUŠ měl v plánu během tří dnů pět koncertů. (nakonec jsme ještě jeden museli přidat, takže šest). Vždy jsme hráli jako jediná kapela na stejném pódiu. Na začátku prvního koncertu nás čekalo jen několik  posluchačů,  jak jsme začali hrát, postupně se hlediště naplňovalo. Na druhém koncertu na nás čekala již polovina obsazeného sálu. Od třetího koncertu jsme měli plno již od začátku a lidé postupně přicházeli a stáli kolem dokola. Publikum bylo jazzově velmi vzdělané. Jeden z ukazatelů byl, že si s námi zpívali všechny skladby (pokud jsme zrovna nezpívali česky). Čeština se jim také líbila. Z festivalu máme velmi dobrý pocit, důvodů pro to máme hned několik. Po koncertech za námi chodili lidé a vyptávali se na nás, na nástroje, repertoár a vše chválili. Byl také velký zájem o naše CD. Poslední koncert jsme začali asi o 15 minut dříve (již jsme byli připraveni a posluchači také). Potom jsme nějak neuhlídali včasné zakončení koncertu, (atmosféra byla nepopsatelná), tak přišel organizátor nám poděkovat. Všichni lidé začali tleskat a stoupli si. Museli jsme ještě 3 skladby přidat. Byl to úžasný závěr festivalu. 
Dostali jsme od presidenta festivalu na upomínku naší účasti a  jako poděkování krásná trička. Každý na něm máme své jméno, logo festivalu a vzadu je napsáno:
JUNIOR DIXIELAND BAND
CZECH REPUBLIK
AUSTRALIAN TOUR
2010
Prezident festivalu od nás dostal, kromě suvenýrů z Mariánských Lázní, koženou peněženku (samozřejmě prázdnou) ručně vyrobenou na zakázku s logem našeho Dixielandu.
Další den nás čekala cesta do naleziště černých opálů.

4. část
Z města Dubbo jsme se vydali dál do vnitrozemí, (cestou bylo znát již řidší osídlení ), do jediného naleziště černých opálů na světě ,, Lighting Ridge ’’. Tak jako se říká ,,vidět Neapol a zemřít’’, zde platí  ,,vidět Lighting Rigde a nikdy se sem nevrátit’’. Zrovna jako v USA byla zlatá horečka, tak i sem přijíždělo mnoho dobrodruhů, snílků s vidinou bohatství. Většina těchto nadšenců časem prodala svůj automobil (nikam nejezdili), karavan, (stačilo jim jednoduché bydlení – nějaká bouda). Stále se jim zatím nedařilo a postupně utratili své našetřené peníze (protože jíst se musí). Najednou zjistili, že v těchto místech musí zůstat navždy, když nemají ani na cestu zpět, ale doufají, že se na ně ještě usměje štěstí.
   Již několik desítek kilometrů  před příjezdem do Lighting Rigde je vidět v krajině kopečky i haldy navršené hlušiny. To je symbolika naleziště opálů. Vytěžená země se musí na povrchu prohlédnout a potom je někam vysypána. Když jsme byli na prohlídce opuštěného dolu, bylo nám řečeno ať se jdeme podívat do okolí, na haldy. Je po dešti, který smyl hlínu z případných opálů. Opravdu jsme (pouze někteří) našli malé opály. Hned jsem dostal návrh od těchto šťastlivců, že bychom se mohli zdržet v těchto místech déle. Jak by to asi mohlo dopadnout?
   V obchodu se suvenýry jsme si zakoupili pohledy, přívěšky, klíčenky a vše, co nám bude připomínat toto zajímavé místo. Velmi mě zaujal suvenýr, který byl v mnoha provedeních, velikostech a bylo možné si ho koupit i stříbrný. A sice OBĚŠENEC. Je to vzpomínka na zoufalého Jacka, který se rozhodl po mnohaletém úsilí skončit tímto způsobem se svým životem. Zanedlouho po jeho oběšení bylo v blízkosti jeho stromu objeveno obrovské naleziště černých opálů.
    Ještě víc severovýchodně (to znamená více ve vnitrozemí a blíže k rovníku) je ještě další naleziště opálů (ovšem ne černých). Jsou tam taková vedra, že se bydlí pouze v podzemí ve vyhloubených zemních prostorách. Pod zemí mají kromě obydlí i obchody a kostel.
Další den nás čekala cesta do Brisbane, cesta plná klokanů.

 

5. část

Z　naleziště opálů jsme jeli směr Brisbane. Čekala nás pustina. Třeba po deseti kilometrech jsme viděli odbočku na nějakou farmu, občas jsme potkali farmáře nebo kamion. Benzinová pumpa (tím také první osídlení které jsme mohli vidět) byla cca po 80 kilometrech. Ideální krajina pro pastevectví a velký výskyt klokanů. V　Austrálii (tím v　celém světě) je 54 druhů klokanů, od 0,5kg až 90 kg. Klokan rudý dokáže na krátkou vzdálenost běžet 70km rychlostí, jeho skoky jsou dlouhé až 11metrů. Proto ohrazení pastvin není pro ně žádnou překážkou. Pohroma je pro ně silniční doprava. Viděli jsme desítky klokanů pást se poblíž silnice. Když jsme zastavili, po chvilce odhopsali dál. Asi stejné množství klokanů jsme viděli přejetých na kraji silnice. Nikdo je nesbírá, příroda (hlavně ptáci) se o ně postará. Ani jednou jsme si nevšimli, že by některý zapáchal.

Sledovali jsme, jak se s　přibývajícími kilometry mění i ráz krajiny. Kaktusy u cesty začaly být půlmetrové a za 200 kilometrů to byly pětimetrové stromy. Zaujaly nás uplácané hromady hlíny. Zastavily jsme vedle silnice (neexistují příkopy) a šli to prozkoumat. Nakupená hlína podobná betonu (barvou i tvrdostí) To je přeci termitiště. Na povrchu jsme neviděli ani jednoho. Termiti potřebují udržovat vlhkost hlavně kvůli plodu a protože v　létě tu jsou obrovská vedra, mají dokonale utěsněná svá hnízda. Kousek dál jsme jich už viděli desítky. Termitiště je možné vidět kromě pastvin i na pozemku, kde se seká tráva, dokonce i na stromě. Na větvi je najednou boule někdy až metr v　průměru.

Můj známý se v　Austrálii stará o údržbu domů. Dostal zakázku obložit dlaždičkami koupelnu, protože staré obklady popadaly. Většina domů se staví pouze na dřevěnou konstrukci. Po důsledné prohlídce zjistil, že termiti užrali prostřední trámy nosné konstrukce a dům se uprostřed začal lámat. Po vyzvednutí domu hevery chybějící části nahradil traverzami a potom již jenom obložil koupelnu. Pro obytné domy mohou být termiti velkou zkázou.

Po cestě jsme přijeli k　místu, kde přecházelo přes silnici několik stovek ovcí. Pasák jezdil kolem na čtyřkolce. Počkali jsme, až je přežene a po pár metrech naší jízdy jsme zastavili. Na cestě se vyhřívala ještěrka. Z　dálky ještěrka, zblízka leguán. Dali jsme vedle něj časopis o velikosti A4 na porovnání při focení. Byl o půlku tohoto rozměru větší. Chvíli jsme čekali, aby mohl bezpečně přejít na druhou stranu silnice. Přijel se podívat také pasák na čtyřkolce. Patrně si myslel, že jsme mu přejeli nějakou ovci. Divil se, proč nejedeme a odjel. Ještěra jsme přemlouvali několik minut a potom jsme pomalou jízdou opatrně projeli nad ním. Ani se nehnul.

Další dny nás čekalo město Brisbane, Jazz klub a výlety.