Na neděli po návratu z Niagáry, připadly dvě akce:
1. Letecký den v centru města nad pláží u Navy Pear (největší letecká událost roku v USA který
trval ve skutečnosti dvaapůl dne) Byl velkolepý.
2. Náš poslední koncert. Ten se konal u  příležitosti pouti katolického svátku  Nebevzetí Panny Marie. Slavnost  se přádala u katolického  kostela Panny Marie Svatohorské, ve čtvrti Cicero, kde žijí převážně Mexičané. Tato čtvrť byla původně hlavně česká a postupně se tam přestěhovávali Mexičané, kteří mají běžně 6-8 dětí. Nyní je tato bývalá česká čtvrť pouze mexická. Funguje tam pouze španělština a to i psaná, jako například: noviny, nápisy na obchodech i orientační tabule. Na rozdíl od  čínské čtvrti, kde je převaha angličtiny.
     Na náš koncert jsme přijeli až odpoledne kdy už program poutě již probíhal. Ještě jsme shlédli mexické tance, například tanec dívek s nádobami na hlavě, Vše se odehrávalo před  nazdobenou Panenkou Marií, oblečenou do žlutobílých šatů. Potom jako překvapení jsme přišli na řadu my, Junior Dixieland. Pro některé to nebylo jen překvapení, ale přímo šok. Nevěděli, co si mají myslet. Lidé čekající na speciality mexické kuchyně zanechali fronty na jídlo a šli nás okukovat. (Nutno podotknout, že Mexičané v USA jsou velmi chudí a žijí si poklidným životem své komunity a nezajímají se příliš o okolní svět). Jejich slavnost se úplně zastavila do doby, kdy  si vzala jedna jejich představitelka mikrofon  a řekla: Je to jiná kultura, jiná hudba než jsme zvyklí ale nemáme všichni jedno nebe? V tu chvíli roztály ledy, povolilo napětí a byli jsme jejich.
   Celý zbytek koncertu již probíhal v příjemné atmosféře. Ještě jedenkrát všichni úplně ztichli když jsme nejmenší posluchače hráli skladbu ,, Zpěv žabího tenora’’. Nadšení nebralo konce.

     Jsem moc rád , že Junior Dixieland mohl uskutečnit tuto cestu. Je to skvělá parta muzikantů, kteří udělali na sobě moc práce. Při tomto zájezdu vyrostli nejen hudebně ale i  osobnostně. Jsem přesvědčen, všichni kdo nás nějakým způsobem podporovali (rodiče žáků Dixi, ZUŠ, město, sponzoři nebo jen ti, kteří nám drželi palce) mohou mít radost.      
Bedřich Smrčka – kapelník Junior Dixielandu.