Cesta do Bad Homburgu proběhla za příjemného ticha, což se nestává často. Ke konci cesty nám nastala perná chvilka, když pan řidič zjistil, že by měl na delší dobu zastavit. Nakonec to, ale dobře dopadlo a šťastně jsme dorazili na místo určení. Byli jsme rozděleni do dvou hotelů. Do jednoho přišly mažoretky a několik členů omladiny (chudáčci) a v druhém se nahromadil zbytek dechovky. Na večeři přijely mažoretky k nám ostatním  a nemůžu říct nic jiného,  než že večeře byla výborná. Mažoretky nám připadaly, že hodlají shodit pár kilo (popravdě nikdo z nás nechápal proč to, ale to je jejich věc). Potom jsme dostali malé lucerničky a baterky. Většina z nás vypadala jako mládež v uniformách na lampionovém průvodu a někteří zase jako trpaslíci. Když jsme přišli, tak nám trochu zatrnulo. První kapela totiž předváděla ukázkový řadový běh a u toho velmi dobře hrála. Po té druhé kapele přijely alegorické vozy, na kterých se vezly nejrůznější postavy od koček a barů až po Tarzana. Když jsme se zařadili doprostřed průvodu a vyšli jsme, tak jsme měli na rtech úsměv a nástroje. Netrvalo dlouho a na rtech už jsme úsměv ztratili a i ty nástroje tam už nebyly tak často, ani tak dlouho jako předtím. V půli cesty už jsme toho měli plné zuby. Když jsme tedy skončili, tak se nám dost ulevilo. Potom jsme našli autobus a zajeli si na pouť. Tam se naše společnost zozdrolila na tři hlavní proudy: mažoretky, které se poděly bůhví kam, potom na omladinu, která dováděla na autíčkách a kolotočích a potom na starší veterány. Když jsme okolo půlnoci dorazili na hotely, tak alespoň u dechovky jsme se znovu rozdělili na dvě menší skupiny a to omladina, která šla spát a starší členové, kteří ještě nějakou dobu vysedávali venku a vyprávěli si historky. Druhá den nás čekala výborná snídaně, krátký úklid a odjezd na další, ale podstatně kratší pochod. Kromě pochodů jsme zahráli i nějakou skladbu na místě a poom jsme se naobědvali. Nakonec jsme vyrazili domů. Nebyl by to ale ten správný zájezd, abychom se nevrátili pro nějaký ten mobil. Zpáteční cesta byla o poznání zábavnější. Dál se vyprávěli historky a zpívalo se. Náš zpěv dokonce uváděla znělka písniček na přání z rádia Egrensis. S malými přestávkami jsme nakonec přistáli v domovském přístavu zvaném Mariánské Lázně.

Vojtěch Pták, pozounista, člen DOM