Škola je báječná věc. A když skončí o něco dřív, tak je ještě mnohem báječnější. :) Náš smyčcový a kytarový soubor měl letos to štěstí, že si školu zkrátil o celý týden společným pobytem v Chorvatsku.
24. června se tedy od naší hudební školy v Mariánských Lázních vypravujeme na cestu. Cesta je sice dlouhá, ale ubíhá nám vesele – i když většinu času prospíme. :) Po projetí Slovinsko-Chorvatské hranice si už užíváme výhledy na hory a moře. Ujímá se nás naše nová delegátka Rita, které máme dovoleno říkat „Paní Rito“ :). Přijíždíme do kempu a jsme nadšeni ubytováním a jeho okolím. -fotogalerie -
Po vybalení věcí si užíváme krásné výhledy na moře a ostrov před námi, borovice a vysoké skály na druhé straně. Někteří jdou poprvé k vodě. Pohledy k ostrovu zpestřuje hustý vysoký dým stoupající z lesa. Právě sledujeme obrovský požár. Pozorujeme vrtulník, jak na místo požáru shazuje vodu a snaží se hasit. Upřímně řečeno – moc to nepomáhá.
Ochutnáváme první večeři v Chorvatsku a po jídle se vydáváme na malý průzkum blízkého Marketu. Nakupujeme pití a sušenky, poté se vracíme do kempu. Večer relaxujeme na terase a hrajeme hru Reklamace, u které se skvěle bavíme.
Další den se vydáváme k moři. Někteří už byli u vody předešlý den, někteří se jdou koupat poprvé. Mezi skalními výběžky si nacházíme svoji pláž. Je malá a útulná, jen se špatným přístupem přes skály. Ale nám to nevadí :). Voda má příjemnou teplotu a je krásně čistá. Potápíme se a lovíme mušle, kterých tu bohužel moc není.
Koncertujeme v kostele blízkého městečka. Kytary i smyčce se publiku líbí. Jen zde nemáme dost světla, a tak nevidíme na noty. Části skladeb proto musíme hrát zpaměti. :) Další koncert nás čeká příští večer na kolonádě. Procházíme se po promenádě a v noci se vracíme zpět do kempu, kde zjistíme, že nám chybí klíče od jedné z chatek. Prohledáváme batohy, procházíme kemp, ale klíče ne a ne najít. Prozatím lezeme do chatky oknem.
Ráno odjíždíme všichni kromě Honzy do Dubrovníku. Jedeme tři hodiny autobusem, část cesty přes Bosnu a Hercegovinu. Od paní delegátky se v autobuse dozvídáme zajímavé poznatky o chorvatském tvrdém sýru. Nejdříve nás pan řidič vyváží do hor nad městem, abychom se mohli kochat výhledem na Dubrovník z ptačí perspektivy (jak říká paní delegátka). Pohled to byl opravdu jedinečný.