Maoři – při osídlování tichomořských ostrovů připluli až na NZ. Mezi ostrovy se pohybovaly celé kmeny na jednom plavidle. Při svém putování měli svázané čluny k sobě a na této ploše bylo 30 -50 Maorů. Ještě před několika generacemi byli kanibalové. Když připluli na nové místo, které bylo osídleno lidmi, zvítězil ten, kdo měl větší hlad. Své nepřítele nesnědli najednou, ale uchovávali si je jako zajatce a pojídali je postupně. Dnes žijí normálním civilním životem a uchovávají své tradice. Na NZ se 15 % obyvatel hlásí k tomuto etniku. Mají svůj jazyk, je zároveň vedle angličtiny také úřední. Zhlédli jsme jejich tance a zvyky, poslechli jejich písně. Měli jsme možnost být na večeři, kterou nám připravili jejich tradičním způsobem. Do hranaté díry v zemi (peci), dali kameny z ohně, na ně ve velkých kastrolech kuřecí a jehněčí maso, vedle toho sladké brambory (batáty). Potom vše přikryli plátnem a za 6 hodin bylo jídlo připravené. Večeře se skládala z více chodů, které byly připraveny již nám známým způsobem. Kromě různých druhů ovoce jsme poznali národní cukrovinku ,, Pavlova ,, dort, který připomíná naši laskonku. Vyrobil ho místní cukrář pro krásnou tanečnici ,, Anna Pavlova,, (1882-1931), té velmi chutnal. Na svém turné pokračovala do Austrálie a chtěla tento dort i tam. Bylo jí vyhověno. Od té doby se přetahuje NZ s Austrálií kdo tuto lahůdku vyrobil jako první. Od roku 1905 předvádí reprezentační tým NZ v ragby ,,All Blacks ,, před každým zápasem zvláštní tanec který se jmenuje Haka. Tento tanec představuje sportovce a jejich předky. Haka se předává po staletí mezi Maory z generaci na generaci (neměli nikdy kroniky). Sloužila vždy k představení bojovníků před bitvou. Je doprovázena akustickými projevy tanečníků; pokřikem, gestikulací rukou, podupáváním, křikem, grimasami, funěním, vyplazováním jazyka. Významem tance bylo dodání odvahy tanečníkům a zastrašení nepřítele, ukázka síly a odhodlání. Setkání s Maory bylo pro mne největším zážitkem z naší cesty po NZ.