Část první
     2.8. v 7.oo jsme s Dixielandem ZUŠ Mariánské Lázně (včetně doprovodu 12 osob) odletěli přes Amsterdam do Chicaga. Na letišti O Hare (které má největší letecký provoz na světě) nás již čekali naše adoptivní američtí rodiče, kteří si nás po skupinách odvezli do svých domovů. Marjorie Sladek Stueckemann je hlavní představitelkou Spolku přátel českého hřbitova. Tento spolek má velkou tradici již od dob prvních českých přistěhovalců do USA. Český národní hřbitov je tak rozlehlý, že se v něm jezdí auty. Když jsme k němu přijížděli, všiml jsem si dopravní značky pozor zvěř. Protože přes silnici byl další velký hřbitov a zvěř a lišky prý přebíhají mezi hřbitovy. Po konstatování že město Chicago má rozlohu jako půl Moravy jsme se již nedivili. Jsou zde vidět pouze náhrobky, jinak je všude (kromě cest ) trávník, stromy a cítíte se jako v rozlehlém parku.
Věřte nebo ne, druhý den tam byl Český národní výroční piknik a my jsme tam hráli.
 Na velkém prostranství jsme měli připravené pódium i bicí soupravou a kompletním ozvučením. Kromě kapely z Česka byl velký hit na tomto pikniku pravý český bramborák.
        Hlavní koncert našeho zájezdu byl hned následující den.
Vystoupení se konalo v moderním divadelním sále Metropolis Arts Centra v Arlingtonu. Před začátkem se s námi přišla přivítat starostka této městské části. Sál byl plně obsazen, zvukaři i osvětlovači odvedli profesionální práci. Atmosféra tohoto koncertu se úžasně vystupňovala, celá kapela se odvázala nejen hudebně a publikum bylo spontánní. Asi největší úspěch měla skladba Zpěv žabího tenora a nástroj violinofon který jsme měli také s sebou. Nyní mi přišel dopis od Honorárního Konzula České Republiky George Drosta, který píše o úspěšnosti tohoto koncertu a ohlasu u amerického publika.