Ve čtvrtek 18.11. zahájili v úšovickém ÚSP žáci flétnové třídy Mgr. L. Čechové a kytarový soubor ze tř. T. Honzírka letošní  sérii pravidelných koncertů pro seniory.  Společenskou místností zněly rozměrnější koncertní skladby, zajímavá  komorní díla  a  v podání těch nejmladších také drobné instruktivní skladbičky. Koncerty pro seniory patří k tradičním akcím, které ZUŠ F. Chopina každoročně pořádá. Na jejich realizaci se podílejí prakticky všechny třídy. Děti mají jednu z dalších možností vystoupit na veřejnosti, a to ve velmi přátelském prostředí. Senioři koncerty hojně navštěvují a jsou pozorným publikem. - fotogalerie - ( foto T.Honzírek )

Účinkující  na listopadovém hudebním podvečeru, který se konal v úterý 9.11., byli jistě potěšeni příjemným zájmem početnějšího publika. Posluchači mohli vyslechnout různorodý program, kde zněla hudba pro různé nástroje i zpěv. Další hudební podvečer je plánován na 1. prosince. V té době již bude probíhat celá řada adventních koncertů. Za pozornost také stojí vystoupení našich žáků na Festivalu ZUŠ, který se koná v Karlových Varech. Jeho hudební část se koná v karlovarském divadle 24.11. od 19 hodin. Součástí tohoto festivalu je i výstava výtvarných prací žáků našeho výtvarného oboru - tato výstava probíhá od 1. do 30. listopadu v budově A krajského úřadu v Karlových Varech. Pokud budete mít do Karlových Varů cestu, neváhejte výstavu navštívit. Je to ukázka toho nejlepšího, co na školách v celém kraji děti vytvořily. - fotogalerie -

Ze čtrnáctidenního koncertního turné na ostrov Réunion v Indickém oceánu se včera večer vrátil Velký akordeonový orchestr ZUŠ F. Chopina z Mariánských Lázní. Pod vedením svého dirigenta  Alexandra Smutného sklízelo 40 mladých hudebníků  velké úspěchy u exotického publika na osmi koncertech, které se konaly nejen v hlavním městě Réunionu St. Denis, ale po celém ostrově. Orchestr si užil tropického slunce, koupání v překrásném oceánu, výletů do nitra ostrova např. do oblasti Cirque de Salazie nebo na aktivní vulkán Piton de la Fournaise. Na ostrov, kde panuje věčné léto se akordeonový orchestr vypravil na základě pozvání přítele pana Smutného, místního učitele hudby a dirigenta orchestru Polyfonia pana Piera Varró. Réunionský orchestr Polyfonia, který působí ve městě St. André přijede na oplátku do Mariánských Lázní v červenci příštího roku a naši hudebníci se na své nové přátele již nyní těší. Na třech koncertech účinkovaly oba orchestry současně a naši muzikanti bydleli u svých nových přátel v rodinách. Díky tomu měli možnost poznat opravdu odlišný způsob života v zemi vzdálené od nás 14000 km, kde žijí chameleoni, pěstuje se vanilka a cukrová třtina, rostou nádherné orchideie a tropické ovoce. Pořadatelé i publikum byli pokaždé naprosto fascinováni vysokou uměleckou úrovní orchestru a disciplínou, kterou se zde orchestr i se svými sólisty prezentoval. Pan dirigent Smutnýpo návratu neskrýval nadšení z vydařené cesty. Na Réunionu mimochodem oslavil i své narozeniny a největším dárkem pro něj byl zajisté fakt, že po 48mi letech práce s akordeonovým orchestrem se stále dostavují takové velké úspěchy, jako toto réunionské turné.

- fotogalerie -

Měsíc Dixielandu u obratníku Kozoroha
6. část
   Město Brisbane, působiště našich příštích dnů, má 1.5 mil obyvatel. Je to třetí největší město Austrálie, hned po Sydney a Melbourne. Mimo jiné má velký přístav pro nákladní lodě. Z Brisbane je exportováno velké množství černého uhlí, které se těží poblíž. (v měřítku australských vzdáleností je naleziště několik set kilometrů od Brisbane.) Toto černé uhlí se zde těží povrchově. Do přístavu vozí uhlí vlakové soupravy složené i ze 300 vagónů, které táhne 7 lokomotiv. Skoro každý rok uvízne nějaká loď poblíž přístavu na mělčině, která se vytvoří nečekaně po bouřce. I letos tomu také tak bylo. Kapitán této lodi chvátal a nechal vyložit uhlí z lodi, aby se odlehčila a zvedla. To se opravdu tak stalo,jenže se hned převrátila. Tak celý region žil tím, jak se remorkéry při přílivu každý den pokoušejí přitáhnout loď ke břehu a každý den jim prasknou lana. Každou noc jsou zhotovena další, silnější aby opět při přílivu následující den praskla. Asi po týdnu se vyprošťovací akce podařila. Austrálie je nejbohatší země na nerostné suroviny. Ze zisku za vytěžené suroviny platí
Velké Britanii 10%.
     Při pobytu v Brisbane jsme měli domluveny koncerty v Jazzovém klubu a pro české krajany.
     Vstup do Jazz klubu byl pro nás zvláštní. Na stěnách visely fotografie předních jazzových velikánů, kteří tam již hráli. Nás čekal  2.5 hod. koncert včetně půlhodinové přestávky. Jsme hrdí, že jsme  vydrželi podmínky, které mají profesionálové. Podali jsme velmi dobrý umělecký výkon. V Dubbo jsme mělo na koncertech plno, ale zde tomu tak úplně nebylo. Shodou okolností byly v ten den volby,  které jsou v Austrálii povinné. Kdo se jich nezúčastní, musí zaplatit pokutu 50 australských dolarů. Je to dobře nebo špatně? Další zajímavost: důchodový věk pro všechny je 65 let, bez ohledu na odpracované roky. Důchod je sociální a tím pro všechny stejně vysoký. Eviduje se majetek každého a kdo má více než 1.8 miliónu dolarů, nemá nárok na žádný důchod. Do tohoto limitu se vejde i zařízený rodinný dům i s autem. Ale kdo má v domě více pokojů a mohl by třeba pronajímat nebo má našetřeno, na důchod již nemá nárok. Je to dobře nebo špatně?
    Kromě prohlídky města a návštěvy vodního zábavního parku ,, Dreams World’’  jsme se těšili na poznávací výlety, které opravdu stály za to.
   ,,National Park Springbrook, ’’ přírodní rezervace, je asi 60 kilometrů  jižně od Brisbane. Zde je možné si  zvolit pěknou procházku v délce od 500 metrů od silnice k vyhlídce, až po 17 kilometrů dlouhé túry. Ústředním tématem jsou vždy vodopády,které padají do hlubokého kaňonu. Je jich zde velké množství. Niagara v Canadě či v USA vás ohromí svou silou. Ale zde je zážitek o něžnosti a rozmanitosti přírody. Potoky a potůčky padají volným pádem desítky metrů uprostřed neproniknutelné a panenské přírody. Je velmi časté, že se voda hned na začátku roztříští a pak již padá jen vodní tříšť se kterou si pohrávají poryvy větru. Když je člověk ve správném úhlu ke slunci, nezapomenutelné okamžiky ještě umocní duha. Velmi často lze sejít do míst kde dopadá vodopád. Vybrali jsme si cestu k vodopádu Rainbow, tam i zpět trvala 1.5 hodiny. Někteří odvážlivci chtěli použít vodopád jako sprchu. Dopadlo to tak, že z toho měli vydatnou masáž. Byli jsme překvapeni, jak  drobné kapky padající z velké výšky mohou mít tak velkou sílu.
V Brisbane jsme ještě měli v plánu: deštný prales, zoologickou zahradu a koncerty pro krajany.

V úterý 19. října se v sále školy konal další z pravidelných hudebních podvečerů. Posluchači měli možnost vyslechnout pestrý program. Zazněla hudba klasiků, lidové písně, ale i soudobá hudba pro sólové dudy s doprovodem klavíru. Na koncertě si své dovednosti ověřily také žákyně, které se chystají na prosincový koncert se Západočeským symfonickým orchestrem. Další hudební podvečer se bude v sále školy konat 9. listopadu od 17 hodin.  - fotogalerie -

 Ve čtvrtek 7. října se v sále ZUŠ F.Chopina konal seminář věnovaný hře na saxofon. Tento nástroj se těší zasloužené pozornosti a od školního roku 2009/10 se také vyučuje jako hlavní obor na pražské konzervatoři. Učitelé karlovarského kraje měli možnost své vědomosti a zkušenosti obohatit díky Pavlu Fiedlerovi, který na pražské konzervatoři učí. Má letité zkušenosti také jako pedagog ZUŠ, jeho žáci bývají pravidelně oceňováni na soutěžích.  Je také vyhledávaným interpretem jako sólista i jako člen saxofonového kvarteta Bohemia. Pětihodinový seminář byl svým praktickým změřením velmi zajímavý a doufám, že podobná setkání se na naší škole podaří uskutečnit i v budoucnu.

3. část
Ve městě Dubbo na nás již čekaly naše australské rodiny. Byli to rodiče žáků z církevní školy (St. John’s College ),  která se také účastnila Jazzového festivalu.
Hned druhý den ráno jsme byli pozváni do místního rozhlasového studia BBC. Úkol, který jsme měli, byl jasný. Zajímavou formou představit sebe jako jediného zahraničního účastníka a udělat dobrou reklamu festivalu. Na úvod jsme zahráli slovenskou lidovou píseň ,, Červené jablčko’’ (samozřejmě v jazzovém kabátě). Potom byl naživo rozhovor o nás, kterého se bez jakékoli přípravy ujal Ondra a na závěr jsme zahráli pro Australany oblíbenou skladbu Waltzing Matylda (neoficiální hymnu Austrálie). Vše se velmi povedlo.
Festival se konal ve velkém kulturním domě, kde se hrálo najednou na sedmi pódiích. Posluchači volně mohli přecházet. Náš Junior Dixieland ZUŠ měl v plánu během tří dnů pět koncertů. (nakonec jsme ještě jeden museli přidat, takže šest). Vždy jsme hráli jako jediná kapela na stejném pódiu. Na začátku prvního koncertu nás čekalo jen několik  posluchačů,  jak jsme začali hrát, postupně se hlediště naplňovalo. Na druhém koncertu na nás čekala již polovina obsazeného sálu. Od třetího koncertu jsme měli plno již od začátku a lidé postupně přicházeli a stáli kolem dokola. Publikum bylo jazzově velmi vzdělané. Jeden z ukazatelů byl, že si s námi zpívali všechny skladby (pokud jsme zrovna nezpívali česky). Čeština se jim také líbila. Z festivalu máme velmi dobrý pocit, důvodů pro to máme hned několik. Po koncertech za námi chodili lidé a vyptávali se na nás, na nástroje, repertoár a vše chválili. Byl také velký zájem o naše CD. Poslední koncert jsme začali asi o 15 minut dříve (již jsme byli připraveni a posluchači také). Potom jsme nějak neuhlídali včasné zakončení koncertu, (atmosféra byla nepopsatelná), tak přišel organizátor nám poděkovat. Všichni lidé začali tleskat a stoupli si. Museli jsme ještě 3 skladby přidat. Byl to úžasný závěr festivalu. 
Dostali jsme od presidenta festivalu na upomínku naší účasti a  jako poděkování krásná trička. Každý na něm máme své jméno, logo festivalu a vzadu je napsáno:
JUNIOR DIXIELAND BAND
CZECH REPUBLIK
AUSTRALIAN TOUR
2010
Prezident festivalu od nás dostal, kromě suvenýrů z Mariánských Lázní, koženou peněženku (samozřejmě prázdnou) ručně vyrobenou na zakázku s logem našeho Dixielandu.
Další den nás čekala cesta do naleziště černých opálů.

1. část
Junior Dixieland Základní umělecké školy Fryderyka Chopina Mariánské Lázně obdržel pozvání na dva Jazzové festivaly do Austrálie. Do měst Dubbo a Bellingen. Tato města jsou od sebe vzdálena pouze 500 kilometrů (což na australské vzdálenosti je vedle sebe). Festivaly byly po sobě jdoucí, přesto jsme  přijali pozvání pouze na festival v Dubbo. Program našeho měsíčního pobytu byl dost plný a časová prodleva tří dnů mezi festivaly nám nevyhovovala.
 Letěli jsme 4.8. večer s leteckou společností Air Emirates. Tato společnost nám nabídla váhový limit 30 kg na osobu, včetně  hudebních nástrojů a sčítání váhy zavazadel. Jelikož zabalený suzafon váží 22 kg, tak to bylo dobré řešení. V Dubaji při přestupu jsme krátce nasáli tropické klima (velká vlhkost a 39 stupňů Celsia) a 6.8. ráno jsme byli v Sydney.
Po cestě jsme nabrali tříhodinové zpoždění kvůli nepřízni počasí, přes to na nás čekal na letišti  prezident československého Country Clubu v Sydney Jaroslav Řezníček. Po celý náš australský pobyt jsme měli k dispozici 12 místný mikrobus s vlekem což bylo velmi příjemné. Polovina naší 10 členné výpravy měla v živé paměti náš australský pobyt v roce 2006, ale stejně jsme si všichni prohlídku města velmi užily. Za 7 dní v Sydney jsme stihly: návštěvu Opera House, olympijského střediska White Waters (nedaleko Sydney), historického čtvrti u přístavu The Rocks,  mořského akvária, technického muzea a zbyl čas i na obchody se suvenýry.
Naše první dva  koncerty byly pro Czech and Slovak School of  Sydney a  koncert pro krajany v Československém Country Clubu v Sydney. Program koncertů byl přizpůsoben posluchačům. Mimo jiné jsme hráli skladby Jaroslava Ježka, Ivana Mládka, Václava Trojana (Zpěv žabího tenora), píseň Čechy krásné Čechy mé v jazzové úpravě. Na každém z našich dvanácti koncertech jsme zahráli neoficielní hymnu Austrálie – Waltzing Matylda. Vše se velmi líbilo, ale tyto skladby, které běžně nehráváme, měly největší úspěch.