Již tradičně se třetí zářijový víkend sjíždějí do Mariánských Lázní folklórní soubory. Folklórní festival Maránský podzim má v Mariánských Lázních své místo. Letos se velice osvědčila lázeňská kolonáda, protože počasí festivalu opravdu drsně nepřálo. Přesto lidová muzika a tanec potěšily návštěvníky i obyvatele města. Bylo štěstí, že nezmokl sobotní průvod souborů na kolonádu. Ten tradičně vede DOM a uzavírá náš folklórní soubor Rozmarýnek. Rozmarýnek letos slaví 25 let své existence. -fotogalerie-

Na Novém Zélandu neexistují školní ani závodní jídelny. Podle anglického vzoru, není oběd hlavní jídlo (jen taková svačina) . Děti (i pracující) si nosí pro tento čas krabičky s jídlem. Existuje zákon, že děti do 14 let nemohou být samy doma ani odpoledne. Mohou je hlídat starší sourozenci. Od 15 let mohou jezdit autem, když mají vedle sebe rodiče. Po složení zkoušek mohou jezdit sami, ale ne v noci a nemohou nikoho vozit. Po dalších zkouškách mohou mít regulérní řidičský průkaz. Velmi se dbá na kontrolu, komu se prodává alkohol. V obchodních řetězcích se musí prokázat dokladem totožnosti ( pas, řidičák, ID číslo) každý, kdo vypadá, že mu není 25 let (občanské průkazy nejsou ). Dokonce prodavačka na pokladně, když je mladší než 25 let, tak na prodej alkoholu jakémukoli zákazníkovi musí mít souhlas svého nadřízeného (zve ho ke každému zákazníkovi s alkoholem).
Shrnu – li naše turné. Nejdůležitější koncerty jsme měli na Jazzovém festivalu ,,Bay of Island Jazz and Blues NZ ,, Měli jsme bezkonkurenčně nejnižší věkový průměr, byli jsme kapela, která přiletěla z největší dálky, hráli jsme chytlavé aranže a po hudební stránce jsme byli ve velmi dobré  kondici. To vše ovlivnilo, že poslední koncert jsme měli ,, standing ovation ,, - potlesk ve stoje. Další důležitý koncert byl na radnici města ,,Rotorura,, , které je partnerským městem Karlových Varů. Zde kromě vzájemných poděkování a proslovů zazněly i hymny, NZ a naše.
Aby se tak velká a náročná cesta našeho souboru mohla uskutečnit, musela se sejít dobrá vůle a ochota pomoci mnoha lidí. Poděkování patří především vedení naší ZUŠ, nejen za materiální podporu našeho zájezdu a Městu Mariánské Lázně za finanční podporu.Bez sponzorů bychom se také neobešli. Děkujeme: ŘLP, ICE SPORTS s.r.o., F.E.D.S., Lázně Mariánské Lázně, Neon Neo, Rosenkranc, Chodovar, Eutit, Vila Patriot, Ing. Petr Novotný, Vojáček, Kozlovna, Obec Valy, Prádelna Velká Hleďsebe, Libor Hodina. Dále bylo pro turné velmi důležité zázemí hudebníků ve vlastních rodinách. Samozřejmě poděkování za reprezentaci naší vlasti, kraje, našeho města, naší ZUŠ a našeho souboru, patří samotným muzikantům. Jsou to: Vojtěch Knedlík, Štěpánka Kolářová, Josef Miklušák, Dan Korec, Tadeáš Šorejs, Adéla Rašánková, Barbora Ulčová, Petr Krajňák, Adéla Sismilichová, Jakub Douda- pedagog,
Bedřich Smrčka – kapelník.

Dechový orchestr mladých a mažoretky přijaly pozvání na Oktoberfest 2016 ve městě Calella a tak v pátek 30. 9. do slunného Španělska vycestovaly. Hned v sobotu odpoledne se zúčastnily zahajovacího průvodu městem. Každý večer po celý týden je pak čekal společný program pro všechny zúčastněné soubory, kde se postupně střídaly a hrály. Náš orchestr zde hrál a postaral se tak o skvělou zábavu hned v neděli 2.10. Měl obrovský úspěch u diváků. Velmi se líbily i mažoretky, které dechový orchestr doprovází. Orchestr se tu setkal také s mnoha dalšími zajímavými soubory, například z Belgie, Německa, Dánska, Švýcarska, Rakouska, Maďarska nebo třeba z Holandska. Dokonce zde potkal i kolegy z Čech, a to Junior Orchestr z Plzně. Ve středu si orchestr uspořádal spontánní malé vystoupení na náměstí. Muzikanti i mažoretky byli opět odměněni velkým potleskem.
Kromě koncertů měl ale orchestr přes týden i trochu času na výlety. V pondělí vyrazil na Montserrat, a ve čtvrtek do Barcelony, kde se šel podívat na chrám Sagrada Familia a na stadion Camp Nou. Všem se výlety velmi líbily a soubor si Španělsko prostě zamiloval. No, taky aby ne, vždyť už ho navštívil po třetí. Slunce, moře, hudba, tanec. Dechový orchestr spolu s mažoretkami si zájezd do Španělska velmi užil a my děkujeme za skvělou reprezentaci našeho města ve světě. A kam vyrazí příště?

Budova parlamentu ve Welingtonu je postavena na systému odolávajícímu zemětřesení. Stojí na betonových pilířích, které jsou přerušeny ocelovými pláty, na střídačku s gumovými pláty. Při případném zemětřesení by budova odolala výkyvům základů i o 30 cm na každou stranu.Přijímají – li se v parlamentu nové zákony, každý občan se může k nim vyjádřit a každému musí být ve lhůtě odpovězeno. Ve Welingtonu jsme byli navštívit také filmové ateliéry, kde nám bylo ukázáno, jak se vyrábí různé nestvůry a neskutečné postavy a zvířata do filmů. Čím ošklivější, odpuzující, strašidelnější, tím úspěšnější. Náklady na výrobu byly obrovské a jejich výše nehrála žádnou roli. Další den bylo naším cílem muzeum ,,Te papa ,,. Jedno z oddělení tohoto muzea bylo věnováno bitvě z 1. světové války u Gallipoli v Turtecku, kde padlo mnoho vojáků. Po boku Angličanů a Australanů také mnoho Novozélanďanů. Snad nesmutnější na tom bylo, že Maorové byli dobrovolníci v této armádě. Bohužel neměli tenkrát rovnoprávné postavení s ostatními vojáky NZ, proto neměli zbraně. Byli jen technický pomocný personál. V tomto oddělení bylo možné zhlédnout vše o této bitvě. Také sochy nadživotní velikosti. Byly velmi propracované, počínaje knoflíky na uniformě, zbraně, boty i struktura kůže vše bylo patřičně zvětšeno. Návštěvník stál 10 cm od sochy a čekal, kdy se obr pohne. Vše bylo velmi věrohodné, autentické. Sochy byly nasvíceny a všechny scenérie byly velmi působivé. Například voják střílecí z kulometu uprostřed zraněných a mrtvých spolubojovníků nebo plačící zdravotní sestra čtoucí dopis. Toto oddělení bylo o opravdovém neštěstí, zoufalství a strachu. Možná, že by lidé měli víc chodit do muzeí, zabývat se chybami z minulosti a bát se jich, než chodit se bát do kina.

Největší svítící červi na světě. Waitomo Glowworm Caves Je název dalšího místa našeho velkého zážitku. Je to jeskynní komplex, který začíná krásnými krápníkovými jeskyněmi. Na jednou místě je ohromná prostora (the Catedral), kde jsou návštěvníci vyzváni ke zpěvu. Sál s úžasnou akustikou ještě umocní i zpěv v domorodém jazyce v podání naší průvodkyně Maorky. Když návštěvník sejde po schodech a chodníčcích dostatečně hluboko, přijde k podzemní řece. Tam je naložen na dlouhou pramici a je neslyšně vezen tunelovým komplexem ve tmě. U stopu jsou malá světýlka podobná našim světluškám. Světýlek nejsou desítky nebo stovky, ale desetitisíce. Červy dlouhé až 8 cm jsou na stropě (svítí pouze jejich část). Intenzita jejich vydávaného světla je závislá na velikosti vyhladovění. My jsme byli v této jeskyni na konci jejich zimy. Tento čas mají dost hlad, tak svítily krásně. Na své světlo vábí mušky, které chytají na svůj lep (sliz). Potom lep vcucnou i se svou obětí. Když tito červi zakončí své vývojové stádium, zakuklí se, vylíhnou se z nich mušky, které jsou lákány na úžasná světýlka. Bohužel zde je zakázané focení, přiložená fotografie je fotomontáž. Jak jsem se zmínil, v jeskyních se pluje potmě.Nový Zéland má mnoho specifik. Například : Nemají směsné baterie na vodu, v každém umyvadle jsou 2 kohoutky, zvlášť studena a teplá. Tím si nemůžete namíchat teplotu tekoucí vody.Kromě nejhlavnějších silnic jsou běžné jednosměrné mosty ,,ONE LINE BRIDGE,,. V praxi to znamená, že mosty jsou užší než silnice a je na nich vždy jen jeden pruh. S upozorňující dopravní značkou kdo má přednost.Hlavní město NZ, Wellington, je svou rozlohou 4. největší město na světě. Je to tím, že se do jeho plochy počítají i ostrovy v okolí a i rozloha moře mezi nimi. Na některých velkých křižovatkách je režim, kdy všechny auta mají červenou a chodci mohou jak potřebují třeba jít napříč křižovatkou. Elektrárny na NZ jsou pouze: vodní, větrné, termální a příbojové.

Maoři – při osídlování tichomořských ostrovů připluli až na NZ. Mezi ostrovy se pohybovaly celé kmeny na jednom plavidle. Při svém putování měli svázané čluny k sobě a na této ploše bylo 30 -50 Maorů. Ještě před několika generacemi byli kanibalové. Když připluli na nové místo, které bylo osídleno lidmi, zvítězil ten, kdo měl větší hlad. Své nepřítele nesnědli najednou, ale uchovávali si je jako zajatce a pojídali je postupně. Dnes žijí normálním civilním životem a uchovávají své tradice. Na NZ se 15 % obyvatel hlásí k tomuto etniku. Mají svůj jazyk, je zároveň vedle angličtiny také úřední. Zhlédli jsme jejich tance a zvyky, poslechli jejich písně. Měli jsme možnost být na večeři, kterou nám připravili jejich tradičním způsobem. Do hranaté díry v zemi (peci), dali kameny z ohně, na ně ve velkých kastrolech kuřecí a jehněčí maso, vedle toho sladké brambory (batáty). Potom vše přikryli plátnem a za 6 hodin bylo jídlo připravené. Večeře se skládala z více chodů, které byly připraveny již nám známým způsobem. Kromě různých druhů ovoce jsme poznali národní cukrovinku ,, Pavlova ,, dort, který připomíná naši laskonku. Vyrobil ho místní cukrář pro krásnou tanečnici ,, Anna Pavlova,, (1882-1931), té velmi chutnal. Na svém turné pokračovala do Austrálie a chtěla tento dort i tam. Bylo jí vyhověno. Od té doby se přetahuje NZ s Austrálií kdo tuto lahůdku vyrobil jako první. Od roku 1905 předvádí reprezentační tým NZ v ragby ,,All Blacks ,, před každým zápasem zvláštní tanec který se jmenuje Haka. Tento tanec představuje sportovce a jejich předky. Haka se předává po staletí mezi Maory z generaci na generaci (neměli nikdy kroniky). Sloužila vždy k představení bojovníků před bitvou. Je doprovázena akustickými projevy tanečníků; pokřikem, gestikulací rukou, podupáváním, křikem, grimasami, funěním, vyplazováním jazyka. Významem tance bylo dodání odvahy tanečníkům a zastrašení nepřítele, ukázka síly a odhodlání. Setkání s Maory bylo pro mne největším zážitkem z naší cesty po NZ.

ZUŠ F. Chopina slaví v letošním roce 90. narozeniny. Hudební výuka v různých podobách provázela Mariánské Lázně zhruba od poloviny 19. stol. Původně souvisela s hudebním vyžitím lázeňských hostí i obživou hudebníků, kteří v Mariánských Lázních v orchestru, ve škole a na kůru působili. Soukromá výuka byla nabízena formou individuálních inzerátů. Později se výuka hudby mohla mimo lázeňskou sezónu týkat i mariánskolázeňských obyvatel. Od r. 1885 bylo možné se přihlásit ke studiu klavíru, houslí, zpěvu a hudební teorie na soukromém hudebním institutu C.Tichera. První státní hudební škola je doložena v r. 1926, vyučování začalo 1. 9. 1926 v budově české školy (dnes ZŠ Jih v Komenského ulici).
90tiny bude ZUŠ připomínat po celý školní rok. První vlaštovkou byla výstavka v Městském divadle, která dokumentuje historii školy od počátků až po současnost. Tato výstava je koncipována
jako putovní, takže si ji budete moci prohlédnout na všech našich větších akcích. V současné době se připravuje instalace 2., rozměrnější výstavy. Ta bude umístěna v přímo v prostorách ZUŠ a slavnostně ji otevřeme ve čtvrtek 20. 10. v 17 hod. Srdečně zveme!

Na obrázku: Oznámení počátku výuky v místním tisku (ze sbírek Městského muzea)

Když se řekne Nový Zéland, tak se každému jistě vybaví krásná příroda plná zeleně, vodopádů, s    termální vývěry, teplé potoky,  gejzíry,  příroda bez zvěře a šelem a plazů. Jen ptáci.  Nejdůležitější  pták  a nejčastěji zmiňovaný je Kiwi. Noční nelétavý pták, který byl před lety na vymření. Jeho aktivita jsou pouze 4 hodiny v noci. Měli jsme to štěstí vidět ho aktivního v Kiwi –house, kde má neustále zatemněno a svítí se mu infračerveným světlem. Tím nemá šanci vědět kdy je den a kdy noc. Také jsme pozorovali jediného žijícího bílého Kiwi na světě.  Ochránci se ho snaží spářit s běžným, ale nedaří se jim to. Vzhledem k tomu, že je již 6 let stár, tak se to pravděpodobně nepodaří a z planety zmizí i tento poslední exemplář. Pták Kiwi byl odjakživa loven, kvůli jeho jemnému  peří,  které používalo  při výrobě oblečení.  Má vždy pouze jedno vajíčko, tak se není co divit, že jeho populace byla zdecimována. Škůdci Kiwiho jsou  (kromě lidí z dřívějších let) převážně:  ježek, lasička, hranostaj, posum, kočka. Lidé žijící na NZ jsou buď potomci původních osídlenců  ,, Maoři,, nebo všichni ostatní.  Ti si neříkají Novozélanďané ale Kiwáci. K maorům se vrátím později. Z velkého počtu žijícího ptactva stojí jistě za zmínku zpěvavý pták Tui, který umí zazpívat na 300 různých melodií. Na každém kroku jsou pastviny a na nich buď ovce (na každého obyvatele NZ jich připadá nyní 7 dříve 20). Jestli tam nejsou ovce, tak zaručeně se tam pasou krávy. Od strakatých , černých, bílých, po mnoho druhů nám málo známých. Krávy se na pastvinách pasou celoročně.  Protože zde nejsou tuhé zimy,  mají stále zelenou pastvu. Tím mají zemědělci ušetřenou práci a nemusí dělat žádná sena.  Krávy chodí sami na dojnici, kde je obslouží plně automatická linka.  Zahlédli jsme dlouhou řadu krav, které stály před zavřenou závorou. Nenahrnuly se k překážce, ale stály trpělivě v řadě, než se kolona pohne. Čínští investoři skupují pastviny, vyprodukované mléko se suší a putuje do Číny.